Grifonek
Toto plemeno se dělí do tří variet – belgický grifonek, bruselský grifonek a brabantský grifonek. Liší se od sebe pouze barvou a strukturou srsti a v jednom vrhu se mohou objevit všechny tři variety.
Všeobecný vzhled
Tento společenský psík má širokou, kulatou hlavu s velkýma, kulatýma očima černé barvy. Dolní čelist je vysunutá dopředu, tvoří výrazný předkus. Uši jsou malé, vysoce nasazené s dostatečnou mezerou od sebe. Nekupírované uši by měly být polovzpřímené a dopředu klopeně nesené. Příliš velké nebo po stranách hlavy dolů visící uši jsou nežádoucí. Kupírované uši jsou špičaté a stojí vzpřímeně.Kupírované a nekupírované uši jsou stejnoměrně přijatelné. Tělo je čtvercové, s širokým, hlubokým hrudníkem, a krátkým, rovným hřbetem. Ocas bývá o dvě třetiny krácen a je nesen v prodloužené linii hřbetu.
Vylučující vadou u těchto psů je světlý čenich, světlé drápky a bílé znaky na srsti.
Srst a barva srsti
Srst bruselského a belgického grifonka má stejnou strukturu, je polodlouhá, bohatá, tvrdá a drátovitá, nepřiléhá k tělu a působí rozcuchaně. Bruselský grifonek má barvu srsti červenou, jako liška, oproti tomu belgický grifonek je černý nebo černý s červenohnědým melírováním. Brabantský grifonek má srst krátkou a hustou, v barvě červené nebo černé s červenými znaky.
Všechna tři plemena (grifonek bruselský, grifonek belgický a brabantík) vycházejí z jednoho malého hrubosrstého typu psa nazývaného « Smousje », a který se po staletí nalézal v oblasti Bruselu.
V 19. století přineslo přikřížení ruby zbarvených King Charles španělů a mopsů krátkou černou srst a vedlo k upevnění dnešního typu plemene. Tito malí psi jsou velmi pozorní a byli chováni k tomu, aby střežili kočáry a udržovali stáje prosté hlodavců.
1883 byli zapsáni první bruselští grifonci do plemenné knihy Union Royale Cynologique Saint-Hubert (L.O.S.H.): Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Velké popularitě, které dosáhli již kolem roku 1900, právě tak jako další plemena, vděčili královskému zájmu, který jim byl projeven belgickou královnou Marií-Henriettou. Mnoho jedinců bylo vyvezeno do zahraničí a přispělo tak k rozšíření a k popularitě plemene.
Historie plemene
V roce 1892 F.Krichler ve svém díle Katechismus der Hunderassen poskytl poměrně přesné údaje o opičím pinčovi,přičemž o bruselském grifonkovi říká,že se odlišuje červenožlutou barvou od německého hrubosrstého knírače.Jeho kolega R.Strebel uznával pouze červeného bruselského grifonka,kterého nazýval belgickým opičím pinčem.Neměl pochybnosti o tom,že tento Belgičan vznikl křížením německého opičího pinče a mopse.Že tito psi jsou předky grifonků je zřejmě nepochybné,ikdyž na konci 19.století se v Evropě vyskytovalo velké množství malých teriérů a tudíž vliv jiného plemene není vyloučen.Mluví se také o belgickém pouličním psovi,který byl zkřížen s mopsem.Často se jako předci grifonků uvádějí i jorkšírský teriér a malý španěl.Ze všech možností je nejpatrnější vliv mopse,jehož příbuznost s brabantíky je na první pohled patrná .
Přibližně od roku 1880 začali belgičtí chovatelé chovat grifonky plánovitě.Tento malý pes,doprovázející kočí od města k městu a horlivě upozorňující na vše podezřelé,byl znám pod jmény Chien du garde-ville(pes pro kočí) nebo také Garcon du Petit-Waterloo,podle psa Garcon,jenž patřil hostinskému z hostince Zum kleinen Waterloo.Tento Garcon se vyskytuje později v mnoha průkazech původu grifonků a může být považován za jednoho ze zakladatelů chovu.
Belgičtí chovatelé údajně měli provádět křížení především s mopsem,jednak proto,aby se dosáhlo tvrdšího osrstění a dále,aby získali vyprofilovanou hlavu.V důsledku tohot spojení vznikla krátkosrstá varieta grifonků-brabantík(brabantský grifonek).Mops také přinesl výskyt černé masky a nové barvy do chovu.
Rozmach chovu dodala okolnost,že na výstavě psů v Bruselu v roce 1880,byl bruselský grifonek vybrán za nejlepšího psa výstavy.Grifonkovi také pomohlo že se zejména v Německu zanedbal chov opičího pinče a tito psi málem zcela vymizeli.Naproti tomu grifonek začal nacházet své oblíbence nejen v Evropě(Anglie,Skandinávie) ale i v USA
Standard
PŘEKLAD : z němčiny Jakub Kadlec
ZEME PŮVODU : Belgie.
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU : 25.03.2003.
POUŽITÍ : Malý hlídací a spole čenský pes.
KLASIFIKACE F.C.I. : Skupina 9 Společenská plemena.
Sekce 3 Malá belgická plemena psů.
Bez zkoušky z výkonu.
CELKOVÝ VZHLED : Malý společenský pes; inteligentní, vyrovnaný, pozorný, hrdý, robustní, téměř kvadratický; s dobře silnými kostmi, ale přitom elegantní v pohybu a stavbě těla; přitahující pozornost téměř lidským výrazem.
Obě variety grifonků jsou hrubosrsté a rozlišují se podle své barvy, zatímco brabantík je krátkosrstý.
DŮLEŽITÉ PROPORCE : Délka trupu, měřená od ramenního kloubu po sedací kost, by měla odpovídat co nejlépe kohoutkové výšce.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA) : Vyrovnaný malý pes, pozorný, hrdý, velmi závislý na svém pánu, velmi ostražitý. Ani bázlivý, ani agresivní.
HLAVA : Ta je nejvíce charakteristická a nejnápadnější částí tohoto psa. Hlava je správně velká v porovnání k tělu a vyjadřuje téměř lidský výraz. U grifonků je osrstění hlavy hrubé, odstávající a rozcuchané; přes oči, na tlamě, lících a čele je delší a vytváří tak ozdobnou srst na hlavě.
MOZKOVNA : Široká a kulatá. Čelo je dobře klenuté.
Stop : Velice vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY :
Čenich : Černý. Nosní houba se nalézá ve stejné výšce s očima.. Je široká s doširoka otevřenými nosními otvory. Při pohledu ze strany leží špička nosu tak daleko vzadu, že se brada, čenich a čelo nachází na jedné rovině.
Tlama : Obličej je s čenichem velmi krátký: nesmí být delší než 1,5 cm. U brabantíka se zdá správný obličej kvůli chybějícímu porostu srsti delší . Nevystupující tlama způsobuje špatný výraz, stejně tak jako čenich, jehož horní ohraničující linie leží o něco níž pod spodní oční linií – obojí jsou těžké chyby.
Pysky : Černé. Horní a spodní ret mají těsný kontakt a těsně přiléhají. Horní ret nepřekrývá povislým pyskem spodní ret. Je-li příliš volný, ruší to požadovaný výraz.
Čelisti/Zuby : Dolní čelist je klenutá, široká, ne špičatá a přesahuje horní, plemeno má předkus. Řezáky v obou čelistech by měly být pravidelné a vždy řazeny v rovné linii, zcela rovnoběžné jeden k druhému. Tlama se musí pevně uzavírat, při čemž nesmí být viditelné ani zuby, ani jazyk. Šířka a vyčnívání čela jsou maximálně významné . Musí se pečlivě dávat pozor na to, aby nechyběl žádný řezák.
Oči : Daleko od sebe posazené, velké a kulaté, nikdy vystupující. Hnědé, tak tmavé, jak možno . Okraje víček jsou černé, a zejména bělmo očí by nemělo být viditelné. Malé, oválné nebo světlé oči jsou chybou.
Uši : Malé, vysoce nasazené s dostatečnou mezerou od sebe. Nekupírované uši by měly být polovzpřímené a dopředu klopeně nesené. Příliš velké nebo po stranách hlavy dolů visící uši jsou nežádoucí. Kupírované uši jsou špičaté a stojí vzpřímeně. Kupírované a nekupírované uši jsou stejnoměrně přijatelné.
KRK : Střední délky; s harmonickým přechodem k plecím.
TRUP : Délka trupu odpovídá prakticky kohoutkové výšce. Celkový dojem je jeden malý, kvadratický, silný pes.
Kohoutek : Lehce zvýšený.
Hřbet : Rovný, krátký, silný.
Bedra : Krátká a svalnatá, velmi lehce klenutá.
Záď : Široká a plochá nebo jen velmi málo spáditá.
Hrudník : Široký, dobře dosahující až k loktům. Hrudní kost je dobře vyvinutá, což v profilu způsobuje lehce vystupující hruď. Žebra jsou dobře klenutá, ale ani sudovitá, ani příliš plochá.
Dolní linie : Břicho je lehce vtažené, slabiny jsou jasně ohraničené.
OCAS : Vysoko nasazený, velmi vysoce nesený. Kupírovaný ocas je o 2/3 své přirozené délky zkrácen. . Nekupírovaný ocas by měl být nesen vzpřímeně směřující špičkou ke hřbetu, aniž by se ho dotýkal nebo byl zatočený . Od přírody krátký nebo zlomený či zatočený ocas je těžkou chybou.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY :
Celkově : Hrudní končetiny jsou rovnoběžné a dobré síly kostí, jsou postavené dostatečně široko od sebe.
Plec : Normální úhlení lopatky.
Lokty : Těsně přiléhají k tělu.
Přední nadprstí : Silné.
Tlapy : Malé, zaoblené, nevybočují ani ven ani dovnitř. Jsou nežádoucí prsty pevně spojené, prsty srostlé. Tlusté polštářky, co nejtmavější. Drápy především černé, tak tmavé, jako možno.
PÁNEVNÍ KONČETINY :
Celkově : Pánevní končetiny dobré síly kostí, zcela rovnoběžné; úhlení odpovídající k úhlení hrudních končetin.
Koleno : Dostatečně zaúhlené.
Hlezna : Nízko posazená, ani úzká, ani sudovitá.
Tlapy : Podobně jako u tlap hrudních končetin. Nesmějí být paspárky.
POHYB : Končetiny se pohybují silně a rovnoběžně, s dobrým posunem z pánevních končetin. Vysoké poskakování při pohybu hrudních končetin a mimochod jsou chybné.
OSRSTĚNÍ
SRST :
Struktura srsti : Grifonek bruselský a grifonek belgický mají drsnou srst s podsadou. Srst je od přírody hrubá, lehce vlnitá, ne kudrnatá, a trimuje se. Srst musí být tak dlouhá, aby se dala posoudit její struktura. Příliš dlouhá srst ruší siluetu a není žádoucí. Hedvábná nebo vlněná srst je těžká chyba. Brabantík je krátkosrstý. Jeho srst je hrubá, rovně přiléhající a lesklá, je nejvýše 2 cm dlouhá.
Osrstění hlavy : U grifonků začíná osrstění hlavy (vous a knír) pod linií oka a čenichu a vede od jednoho ucha k druhému, přičemž tlama a líce jsou pokryty hustou srstí, která je delší než ostatní osrstění těla. Srst přes oči musí být delší než zbývající srst na lebce a tvořit nadočnicové oblouky.
BARVA :
Grifonek bruselský : Červená, načervenalá; černý nádech je povolen na delším osrstění hlavy.
Grifonek belgický : Černá, černá s pálením. Znaky pálení musí být čisté a jednotně syté barvy. Ty se rozprostírají na hrudních končetinách od tlapek dozadu k přednímu nadprstí, na pánevních končetinách od tlapek k hleznu a zabíhají po vnitřních stranách končetin nahoru. Vyskytují se také na hrudníku, na lících, na bradě, nad očima, na vnitřní straně uší, pod ocasem a okolo řitního otvoru . Černá může být také promíchaná s červeno-hnědou, která je povolená, ačkoli čistě černá a černá s pálením jsou upřednostňovány.
Brabantík : Jsou povoleny stejné barvy jako u obou grifonků . Má černou masku . Šedé nebo ledově šedé odstíny v masce u starších psů by neměly být postihovány.
U všech tří plemen se může tolerovat několik málo bílých chlupů na hrudníku, nejsou ale vyžadovány.
HMOTNOST :
Nachází se mezi 3,5 a 6 kg.
VADY : Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY :
- Agresivní nebo příliš bázlivá povaha.
- Nosní houba depigmentovaná nebo jiné barvy než černé.
- Trvale viditelný jazyk při zavřené tlamě.
- Křivá spodní čelist.
- Horní čelist vyčnívající přes dolní čelist.
- Jakákoliv jiná barva zmiňovaná ve standardu, například šedá, modrá s pálením, hnědá s pálením, játrová.
- Bílé skvrny každého druhu.
Psi, kteří zřetelně vykazují fyzické abnormality nebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni.
POZN. : Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.