Grifonek 

     Toto plemeno se dělí do tří variet – belgický grifonek, bruselský grifonek a brabantský grifonek. Liší se od sebe pouze barvou a strukturou srsti a v jednom vrhu se mohou objevit všechny tři variety.
Všeobecný vzhled
     Tento společenský psík má širokou, kulatou hlavu s velkýma, kulatýma očima černé barvy. Dolní čelist je vysunutá dopředu, tvoří výrazný předkus. Uši jsou malé, vysoce nasazené s dostatečnou mezerou od sebe. Nekupírované uši by měly být polovzpřímené a dopředu klopeně nesené. Příliš velké nebo po stranách hlavy dolů visící uši jsou nežádoucí. Kupírované uši jsou špičaté a stojí vzpřímeně.Kupírované a nekupírované uši jsou stejnoměrně přijatelné. Tělo je čtvercové, s širokým, hlubokým hrudníkem, a krátkým, rovným hřbetem. Ocas bývá o dvě třetiny krácen a je nesen v prodloužené linii hřbetu.
Vylučující vadou u těchto psů je světlý čenich, světlé drápky a bílé znaky na srsti.
Srst a barva srsti
     Srst bruselského a belgického grifonka má stejnou strukturu, je polodlouhá, bohatá, tvrdá a drátovitá, nepřiléhá k tělu a působí rozcuchaně. Bruselský grifonek má barvu srsti červenou, jako liška, oproti tomu belgický grifonek je černý nebo černý s červenohnědým melírováním. Brabantský grifonek má srst krátkou a hustou, v barvě červené nebo černé s červenými znaky.

 

     Všechna tři plemena (grifonek bruselský, grifonek belgický a brabantík) vycházejí z jednoho malého hrubosrstého typu psa nazývaného « Smousje », a který se po staletí nalézal v oblasti Bruselu.

 

V 19. století přineslo přikřížení ruby zbarvených King Charles španělů a mopsů krátkou černou srst a vedlo k upevnění dnešního typu plemene. Tito malí psi jsou velmi pozorní a byli chováni k tomu, aby střežili kočáry a udržovali stáje prosté hlodavců.  

1883 byli zapsáni první bruselští grifonci do plemenné knihy Union Royale Cynologique Saint-Hubert (L.O.S.H.): Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Velké popularitě, které dosáhli již kolem roku 1900, právě tak jako další plemena, vděčili královskému zájmu, který jim byl projeven belgickou královnou Marií-Henriettou. Mnoho jedinců bylo vyvezeno do zahraničí a přispělo tak k rozšíření a k popularitě plemene.

                                                                                                                                  

Historie plemene

 

     V roce 1892 F.Krichler ve svém díle Katechismus der Hunderassen poskytl poměrně přesné údaje o opičím pinčovi,přičemž o bruselském grifonkovi říká,že se odlišuje červenožlutou barvou od německého hrubosrstého knírače.Jeho kolega R.Strebel uznával pouze červeného bruselského grifonka,kterého nazýval belgickým opičím pinčem.Neměl pochybnosti o tom,že tento Belgičan vznikl křížením německého opičího pinče a mopse.Že tito psi jsou předky grifonků je zřejmě nepochybné,ikdyž na konci 19.století se v Evropě vyskytovalo velké množství malých teriérů a tudíž vliv jiného plemene není vyloučen.Mluví se také o belgickém pouličním psovi,který byl zkřížen s mopsem.Často se jako předci grifonků uvádějí i jorkšírský teriér a malý španěl.Ze všech možností je nejpatrnější vliv mopse,jehož příbuznost s brabantíky je na první pohled patrná .

Přibližně od roku 1880 začali belgičtí chovatelé chovat grifonky plánovitě.Tento malý pes,doprovázející kočí od města k městu a horlivě upozorňující na vše podezřelé,byl znám pod jmény Chien du garde-ville(pes pro kočí) nebo také Garcon du Petit-Waterloo,podle psa Garcon,jenž patřil hostinskému z  hostince Zum kleinen Waterloo.Tento Garcon se vyskytuje později v mnoha průkazech původu grifonků a může být považován za jednoho ze zakladatelů chovu.

Belgičtí chovatelé údajně měli provádět křížení především s mopsem,jednak proto,aby se dosáhlo tvrdšího osrstění a dále,aby získali vyprofilovanou hlavu.V důsledku tohot spojení vznikla krátkosrstá varieta grifonků-brabantík(brabantský grifonek).Mops také přinesl výskyt černé masky a nové barvy do chovu.

Rozmach chovu dodala okolnost,že na výstavě psů v Bruselu v roce 1880,byl bruselský grifonek vybrán za nejlepšího psa výstavy.Grifonkovi také pomohlo že se zejména v Německu zanedbal chov opičího pinče a tito psi málem zcela vymizeli.Naproti tomu grifonek začal nacházet své oblíbence nejen v Evropě(Anglie,Skandinávie) ale i v USA

                                                                                                                                   

Standard

PŘEKLAD  : z němčiny   Jakub Kadlec

 

ZEME PŮVODU :   Belgie.

 

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU : 25.03.2003.

 

POUŽITÍ : Malý hlídací a spole čenský pes.  

    

KLASIFIKACE F.C.I. : Skupina 9              Společenská plemena.

                               Sekce    3              Malá belgická plemena psů.

                                       Bez zkoušky z výkonu.

 

CELKOVÝ VZHLED : Malý společenský pes; inteligentní, vyrovnaný, pozorný, hrdý, robustní, téměř kvadratický; s dobře silnými kostmi, ale přitom elegantní v pohybu a stavbě těla; přitahující pozornost téměř lidským výrazem.

Obě variety grifonků jsou hrubosrsté a rozlišují se podle své barvy, zatímco brabantík je krátkosrstý.

 

DŮLEŽITÉ PROPORCE : Délka trupu, měřená od ramenního kloubu po sedací kost, by měla odpovídat co nejlépe kohoutkové výšce.

 

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA) : Vyrovnaný malý pes, pozorný, hrdý, velmi závislý na svém pánu, velmi ostražitý. Ani bázlivý, ani agresivní.

 

HLAVA   : Ta je nejvíce charakteristická a nejnápadnější částí tohoto psa. Hlava je správně velká   v porovnání k tělu a vyjadřuje téměř lidský výraz. U grifonků je osrstění hlavy hrubé, odstávající a rozcuchané; přes oči, na tlamě, lících a čele je delší a vytváří tak ozdobnou srst na hlavě.

   

MOZKOVNA : Široká a kulatá. Čelo je dobře klenuté.

 

Stop : Velice vyjádřený.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY :

 

Čenich : Černý. Nosní houba se nalézá ve stejné výšce s očima.. Je široká s doširoka otevřenými nosními otvory. Při pohledu ze strany leží špička nosu tak daleko vzadu, že se brada, čenich a čelo nachází na jedné rovině.

 

Tlama : Obličej je s čenichem velmi krátký: nesmí být delší než 1,5 cm. U brabantíka se zdá správný obličej kvůli chybějícímu porostu srsti delší . Nevystupující tlama způsobuje špatný výraz, stejně tak jako čenich, jehož horní ohraničující linie leží o něco níž pod spodní oční linií – obojí jsou těžké chyby.

 

Pysky : Černé. Horní a spodní ret mají těsný kontakt a těsně přiléhají. Horní ret nepřekrývá povislým pyskem spodní ret. Je-li příliš volný, ruší to požadovaný výraz.

  

Čelisti/Zuby : Dolní čelist je klenutá, široká, ne špičatá a  přesahuje horní, plemeno má předkus. Řezáky v obou čelistech by měly být pravidelné a vždy řazeny v rovné linii, zcela rovnoběžné jeden k druhému. Tlama se musí pevně uzavírat, při čemž nesmí být viditelné ani zuby, ani jazyk. Šířka a vyčnívání čela jsou maximálně významné . Musí se pečlivě dávat pozor na to, aby nechyběl žádný řezák.

 

Oči : Daleko od sebe posazené, velké a kulaté, nikdy vystupující. Hnědé, tak tmavé, jak možno . Okraje víček jsou černé, a zejména bělmo očí by nemělo být viditelné. Malé, oválné nebo světlé oči jsou chybou.

 

Uši : Malé, vysoce nasazené s dostatečnou mezerou od sebe. Nekupírované uši by měly být polovzpřímené a dopředu klopeně nesené. Příliš velké nebo po stranách hlavy dolů visící uši jsou nežádoucí. Kupírované uši jsou špičaté a stojí vzpřímeně. Kupírované a nekupírované uši jsou stejnoměrně přijatelné.

 

KRK : Střední délky; s harmonickým přechodem k plecím.

 

TRUP : Délka trupu odpovídá prakticky kohoutkové výšce. Celkový dojem je jeden malý, kvadratický, silný pes.

 

Kohoutek : Lehce zvýšený.

 

Hřbet : Rovný, krátký, silný.

 

Bedra : Krátká a svalnatá, velmi lehce klenutá.

 

Záď : Široká a plochá nebo jen velmi málo spáditá.

 

Hrudník : Široký, dobře dosahující až k loktům. Hrudní kost je dobře vyvinutá, což v profilu způsobuje lehce vystupující hruď. Žebra jsou dobře klenutá, ale ani sudovitá, ani příliš plochá.   

 

Dolní linie : Břicho je lehce vtažené, slabiny jsou jasně ohraničené.

 

OCAS : Vysoko nasazený, velmi vysoce nesený. Kupírovaný ocas je o 2/3 své přirozené délky zkrácen. . Nekupírovaný ocas by měl být nesen vzpřímeně směřující špičkou ke hřbetu, aniž by se ho dotýkal nebo byl zatočený . Od přírody krátký nebo zlomený či zatočený ocas je těžkou chybou.

 

KONČETINY

 

HRUDNÍ KONČETINY :

 

Celkově : Hrudní končetiny jsou rovnoběžné a dobré síly kostí, jsou postavené dostatečně široko od sebe.

 

Plec : Normální úhlení lopatky.

 

Lokty : Těsně přiléhají k tělu.

 

Přední nadprstí : Silné.

 

Tlapy : Malé, zaoblené, nevybočují ani ven ani dovnitř. Jsou nežádoucí prsty pevně spojené, prsty srostlé. Tlusté polštářky, co nejtmavější. Drápy především černé, tak tmavé, jako možno.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY :

 

Celkově : Pánevní končetiny dobré síly kostí, zcela rovnoběžné; úhlení odpovídající k úhlení hrudních končetin.

 

Koleno  : Dostatečně zaúhlené.

 

Hlezna : Nízko posazená, ani úzká, ani sudovitá.

 

Tlapy : Podobně jako u tlap hrudních končetin. Nesmějí být paspárky.

 

POHYB : Končetiny se pohybují silně a rovnoběžně, s dobrým posunem z pánevních končetin. Vysoké poskakování při pohybu hrudních končetin a mimochod jsou chybné.

 

OSRSTĚNÍ

 

SRST :

 

Struktura srsti : Grifonek bruselský a grifonek belgický mají drsnou srst s podsadou. Srst je od přírody hrubá, lehce vlnitá, ne kudrnatá, a trimuje se. Srst musí být tak dlouhá, aby se dala posoudit její struktura. Příliš dlouhá srst ruší siluetu a není žádoucí. Hedvábná nebo vlněná srst je těžká chyba. Brabantík je krátkosrstý. Jeho srst je hrubá, rovně přiléhající a lesklá, je nejvýše 2 cm dlouhá.

 

Osrstění hlavy : U grifonků začíná osrstění hlavy (vous a knír) pod linií oka a čenichu a vede od jednoho ucha k druhému, přičemž tlama a líce jsou pokryty hustou srstí, která je delší než ostatní osrstění těla. Srst přes oči musí být delší než zbývající srst na lebce a tvořit nadočnicové oblouky.

 

BARVA :

 

Grifonek bruselský : Červená, načervenalá; černý nádech je povolen na delším osrstění hlavy.

 

Grifonek belgický : Černá, černá s pálením. Znaky pálení musí být čisté a jednotně syté barvy. Ty se rozprostírají na hrudních končetinách od tlapek dozadu k přednímu nadprstí, na pánevních končetinách od tlapek k hleznu a zabíhají po vnitřních stranách končetin nahoru. Vyskytují se také na hrudníku, na lících, na bradě, nad očima, na vnitřní straně uší, pod ocasem a okolo řitního otvoru . Černá může být také promíchaná s červeno-hnědou, která je povolená, ačkoli čistě černá a černá s pálením jsou upřednostňovány.

 

Brabantík : Jsou povoleny stejné barvy jako u obou grifonků . Má černou masku . Šedé nebo ledově šedé odstíny v masce u starších psů by neměly být postihovány.

 

U všech tří plemen se může tolerovat několik málo bílých chlupů na hrudníku, nejsou ale   vyžadovány.

 

HMOTNOST :

Nachází se mezi 3,5 a 6 kg.   

 

VADY : Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.

 

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY :

 

 

  • Agresivní nebo příliš bázlivá povaha.   
  • Nosní houba depigmentovaná nebo jiné barvy než černé.
  • Trvale viditelný jazyk při zavřené tlamě.
  • Křivá spodní čelist.   
  • Horní čelist vyčnívající přes dolní čelist.
  • Jakákoliv jiná barva zmiňovaná ve standardu, například šedá, modrá s pálením, hnědá s pálením, játrová.
  • Bílé skvrny každého druhu.

 

Psi, kteří zřetelně vykazují fyzické abnormality nebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni.   

 

POZN. : Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.